Dá se zapomenout na životní lásku?

Recenze Petra Kamlachová | 30. června 2024

Našli jste jeden druhého, máte společné plány, váš vysněný život právě začíná… A pak se všechno najednou změní. Tak přesně o tom vypráví kniha Alyson Derrickové Vzpomeň si na mě.

Hlavní hrdinka Stevie Greenová žije se svými konzervativními rodiči v konzervativní komunitě města Wyatt. Má být poslušná dcera, chodit do kostela a žít podle božích přikázání. A Stevie to skutečně dělá. Aspoň dokud nepozná Noru Martinovou. Kvůli úzkoprsé společnosti obě dívky musí svůj vztah tajit i před těmi nejbližšími. A proto plánují po maturitě utéct z města, přestěhovat se do Kalifornie a konečně spolu moci veřejně být.

Jenže pak Stevie potká tragická nehoda. Na tajném rande v lese se zřítí do rokle a rozbije si hlavu. Nora jí sice zachrání život, ale Stevie zůstává v kómatu. Když se po dvanácti dnech konečně probudí, ukáže se, že nejen že si nepamatuje, co se jí stalo, ale zapomněla i poslední dva roky svého života!

Vrátila se do svých patnácti let a nechápe, proč si najednou nerozumí s rodiči ani s nejlepšími kamarádkami. Proč se rozhodla nastoupit na místní nástavbu, když předtím snila o odchodu z města? Proč nešla na svůj maturitní ples? Proč si našla práci ve vzdálené kavárně a proč všem lhala, že tam tráví více času, než tomu bylo ve skutečnosti? A hlavně, co dělala v lese poblíž farmy Martinových?

Stevie je ve svém životě naprosto ztracená, nic není tak, jak si to pamatuje, dokonce ani její pokoj ne. Návrat do běžné rutiny jí nepomáhá, vzpomínky se stále nevracejí. V jejím stavu se jí stává oporou právě Nora, kterou považuje za úplně cizí holku, jíž se může svěřit se vším, co ji trápí, protože ona přece starou Stevie neznala. Netuší však, že Nora má zlomené srdce. Dává si Steviino zranění za vinu a přemýšlí, jak jí šetrně sdělit, že se spolu nejen znaly, ale že jedna pro duhou znamenaly celý svět. Než se však k něčemu odhodlá, Stevie začne randit s Ryanem, do něhož prý byla podle svých kamarádek před nehodou zamilovaná.

Ačkoli Nora netouží po ničem jiném než získat svou lásku zpátky, má právo žádat ji, aby znovu zpochybnila celý svůj život, vnímání sebe sama i své rodiny? Aby s ní všechno opustila?

Kniha je úžasně napsaná, je dojemná, laskavá, ale i děsivá. Nikdo z nás by si jistě nepřál ztratit svoje vzpomínky (rozhodně ne ty krásné), a už vůbec si nedokážeme představit, že by na nás zapomněl někdo, na kom nám záleží. Už jen proto jsem od začátku dívkám fandila a přála si, aby si Stevie co nejdřív vzpomněla, anebo se znovu zamilovala. Protože může pravá láska opravdu zmizet?

Námět mi připomněl film Navždy spolu, jehož hrdinka po autonehodě rovněž ztratí několik let života a úplně zapomene na svého manžela, a tak jsem doufala, že stejně jako v onom filmu, i zde se dočkám happy endu.

Obou dívek mi ovšem bylo neskutečně líto i z jiného důvodu. Musí být příšerné žít ve městě, které vás odsuzuje jen proto, že se nějak lišíte, ať už je to z rasových důvodů, jako u Ryana, nebo z důvodu sexuální orientace. Nora má navíc na rozdíl od Stevie velmi nepříjemnou matku, pročež je však pro ni snazší rodinu opustit. Zato Stevie má se svou matkou poměrně dobrý vztah, kdežto s otcem se kvůli jeho názorům značně odcizili. Obě dívky tak musí bojovat s předsudky i omezeností místní komunity. Skutečně je však jejich rodina zavrhne, nebo je bude nakonec schopná přijmout? Je rodičovská láska silnější než víra?

Příběh mě chytil od samého začátku. Užívala jsem si každou scénu, každý zvrat. Autorka skvěle vykreslila psychologii postav, všech, i těch vedlejších, což textu dodávalo na realističnosti. Příběh je sice vyprávěný z pohledu Stevie, ale do Nořiny hlavy můžeme nahlédnout prostřednictvím deníkových zápisů adresovaných její přítelkyni, které si od její nehody vedla. Z těch pár odstavců čiší ohromná bolest, pocit ztráty, osamělosti a bezradnosti. Opravdu báječně napsaná kniha, kterou všem vřele doporučuji.

 

 

Petra Kamlachová