Temné dějiny naší historie

Recenze Markéta Pospíšilová | 10. května 2024

Kniha Mrazivé krematorium nám předkládá neuvěřitelně kruté vzpomínky maďarského básníka a novináře Józsefa Debreczeniho, který si prošel naprostým peklem na zemi.

József byl v roce 1944 deportován z Maďarska do koncentračního tábora Osvětim, kde však nezůstal příliš dlouho a s další skupinou vězňů byl odveden do pracovního tábora Gros-Rosen. Zde téměř celé dny trávili v podzemí, kde museli hloubit tunely. Jejich psychika je zničena. Tělesná schránka trpí. Bití, hlad, špína, nemoci, bolesti a všudypřítomné vši. Několik vězňů se má dobrovolně přihlásit… Myslí si, že půjdou do plynu. Utrpení skončí… József zvedne ruku, přeje si konec….

“Nakonec, někteří se uzdraví, někteří zemřou. Sotva můžu mít víc než čtyřicet kilo. Vyhublý obličej mám pokrytý měsíc starým strništěm, kosti mi trčí, kolena mi zešpičatěla.  A k tomu všemu se objeví nová hrůza. Protáhlé tváře se najednou nepřirozeně zakulacují. Nezpracovaná tekutina se hromadí pod kůží, na obličeji, břiše, pažích, nohou, všude. Nafukujeme se. Kolena a stehna mi otékají. Za každý pohyb platím mučivou bolestí.

Lékaři krčí rameny.

Otoky z hladu. Srdce a ledviny nezvládají beztrestně tu spoustu tekutin. Už ji nedokážou zpracovávat. Přesto musíme nastupovat do práce.”

K jeho překvapení je však nenaženou přímo na smrt, ale do tábora v Dornhau. Je to “nemocnice” pro ty nejhorší případy. Nikdo se zde však neléčí. Naopak, jejich zdraví jde ještě strměji dolů. Celé dny tráví v zimě, v nahotě, téměř bez jídla a uprostřed umírajících či už mrtvých těl.

“Nikdy bych nevěřil, že je možné být tak smířený s myšlenkou na zánik, a dokonce, že myšlenka na brzký konec se může stát přímo žádoucí.”

Ani desítky přečtených titulů o holocaustu nás nedokáží připravit na další děsuplné svědectví. Celá kniha je popsána tak syrově a bez emocí, a přesto se nám zarývá do srdce a každé přečtené slovo nás bolí. Na začátku příběhu cítíme z autora sílu a odhodlání bojovat, přežít, dočkat se konce války a setkat se s milovanými. Ale jak čas ubíhá, mizí i chuť bojovat za další den ve stejném pekle. Je čím dál tím víc neschopný potýkat se s nemocemi a ukrutnými bolestmi. Naděje na šťastný konec nenávratně mizí.

Přesto narozdíl od většiny spoluvězňů se József dožije osvobození a své svědectví dokáže přenést na papír tak, aby historie nebyla nikdy zapomenuta. Je to opravdu neuvěřitelně děsivá kniha, ale je velmi dobře napsaná. Já osobně si myslím, že je to opravdu jedna z nejlépe napsaných knih o holocaustu. A měl by si ji přečíst naprosto každý. Poprvé vyšla v roce 1950 v Józsefově rodném Maďarsku, ale od té doby byla téměř zapomenutá. Je dobře, že nyní vyšla znovu a byla přeložena do 15 jazyků. Všichni bychom měli zcela reálně vědět, jak moc brutální minulost byla a nikdy nedovolit, aby se historie opakovala.

 

 

Markéta Pospíšilová

József Debreczeni
239 Kč