Kriminální příběh z prostředí nám tak blízkého...

Obálka knihy Vetřelec na první pohled vůbec ničím nepřipomíná českou tvorbu. Jako konzument zahraničních detektivek a thrillerů jsem vždy byla vůči českým počinům předpojatá a skeptická. Vzdálené severské země, USA i Velká Británie jsou od našich dvorků přece jen poměrně daleko. My na jejich území neprožíváme své každodenní životy, málokdo se vyzná v jejich trestním právu, jejich zahraniční právní systém Čechům většinou není blízký, a mnohdy i životní tempo nečeských obyvatel je nám vzdálené. Případné oběti vražd jsou pro nás tedy pouze jména, jenom postavy, rozhodně ne reální lidé. Přesto všichni známe zahraniční kriminální příběhy, počínaje "Komisařem Rexem" přes "Moulina", konče "Kriminálkou Miami".

To je podle mne hlavní důvod, proč zahraniční detektivky tak milujeme. Působí na nás totiž věrohodným dojmem. Ale Česká republika se svou velikostí a politikou rozhodně není, a vlastně ani nepůsobí jako místo, kde by se vraždy odehrávaly na běžném pořádku, naštěstí...

Hlavně proto se mi detektivka, jejíž děj by se mohl odehrávat v České republice, zdála být jako čtenářovi "přitažená za vlasy". Když už ne to, minimálně jsem tuto představu považovala za bizarní.  Naštěstí se s brutálními trestnými činy na našem území často nesetkáváme. Díky za ty dary! Ale právě proto... Holice? V Pardubickém kraji? To jako vážně?

Moji běžní známí, rodina a přátelé, určitě netuší, že by se v pardubické nemocnici mohla vyskytovat hypermoderní pitevna. Technika ohledávajícího místo činu, jsem jistě naživo nikdy nepotkala, a že v ČR existují lidé, kteří mají povolání komisař, jsem asi tušila, ale jinak...?

Jaké bylo mé překvapení, když jsem při čtení knihy Vetřelec zjistila, že to, co mne před čtením českých detektivek odrazovalo, se naopak stalo tím největším hnacím motorem a tím, co se mi na knize ve finále líbilo nejvíce. Typické české vlastnosti, běžné české domácnosti, životy lidí, kteří jsou nám tak podobní svými stavy, názory a kulturou. Samotný příběh sám o sobě je velmi zajímavý, postavy sympatické a prostředí tak známé a děsivě blízké.... V neposlední řadě se autorce podařilo shodit mé "růžové brýle" a doplnit mi mezery z kriminálního prostředí na našem území. Všemi deseti ano, tohle za to stojí a nenechte se odradit jako doteď já. Já svou chybu určitě napravím a autorce za její počin obrovské díky.

Kateřina Málková