Ani velké přátelství nemusí trvat věčně, zničí ho třeba očkování

Bry a Elizabeth jsou už dlouhé roky nejlepšími přítelkyněmi. Smějí se spolu, pláču spolu, navzájem se utěšují a poskytují si rady. A to přesto, že jsou každá úplně jiná. Bry je volnomyšlenkářská s tvůrčím duchem a doprovází ji chaos. Elizabeth je pořádkumilovná a přesná a umění jde mimo ni. Jedna je bohatá, druhá z chudších poměrů… Ale vlastně mají pocit, že to jejich život spíše obohacuje. Popřípadě si minimálně myslí, že obohacují tu druhou. A na začátku příběhu to vypadá, že jejich život nemůžu nic narušit. Bydlí spokojeně vedle sebe se svými manžely a dětmi a vše se zdá být skvělé.

Jenže vztahy jsou křehká věc. A stačí v podstatě jen velmi málo, aby se pevné přátelství změnilo v nenávist. Stačí jeden diametrálně odlišný názor. Bry a Elizabeth se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Možná vás při čtení tohoto textu napadne téma politiky a náboženství. Ale na seznam třaskavých témat ve společnosti přibývají nové položky. Například takzvaná povinná očkování, která si vpichujeme už od raného dětství.

Bry vyrůstala v životě s tím, že každé očkování je nebezpečné. Protože její bratr zůstal po vakcíně MMR autistický a museli ho nechat v ústavu. Navíc takových podobných osudů potkala za všechna ta léta mnoho. Za to Elizabeth věří v podporování kolektivní imunity povinným očkováním. Vždyť právě ta – a tedy očkování – nás chrání proti epidemii černého kašle, spalniček a mnoho jiných nemocí… A na tom, která z nich má pravdu bude brzy záležet víc, než by je kdy napadlo. Je vážně očkování nebezpečné? Nebo je mnohem nebezpečnější neočkovat? Nato vám kniha sice úplně neodpoví, ale rozhodně vám předestře možnosti. A žádná z nich nakonec není bez rizika…

Tohle je příběh dvou žen. Příběh o dvou úhlech pohledu. O jednom malém městě a očkování. Přečtete si tady, jak snadné je být odsouzen komunitou, jak vrtkavé je být jí podporován. Bry a Elizabeth si prožijí mnoho bolesti. Ale taky je dožene vztek a výčitky svědomí. Je to příběh plný emocí, který vás nenechá chladným. I proto, že v něm jde o děti. Je to syrové. Ale ani to na pilu netlačí přespříliš. A nakonec vám tenhle počin připomene, že ať je vám v životě sebehůř, vždycky musíte jít dál. 

Kniha poskytuje mnoho prostoru pro zamyšlení. Možná vás i donutí se o téma zajímat hlouběji. Ale i kdyby ne, stále vám poskytne silný čtenářský zážitek s neotřelým tématem. Ono téma navíc rezonuje se čtenářem o to více vzhledem k vakcinaci na covid-19. Naleznete tu i nečekaný konec, který vás rozhodně překvapí. A já se nebojím knihu nazvat nejlepším počinem první čtvrtiny tohoto roku.

Sacharin