Apokalyptická budoucnost

Zdá se, že v blízké budoucnosti čeká ruský lid další boj o přežití. Válka nejprve začala ve snaze se bránit, chránit, ale zejména rozšířit ruské impérium. Skutečně ale Rusko napadli nepřátelé?

Jaroslavl je město na území Ruské federace. Původně (v současnosti) čítalo město přes 600 000 obyvatel. Město protíná řeka Volha. Protínala. Nyní se stala jeho okrajovou hranicí. V Jaroslavli žije jen něco málo přes 100 obyvatel. Z města jsou trosky, ale aspoň se zde dá žít. Nejbližšími sousedy se stala čínská kolonie. Místo, kde se dají sehnat potraviny, když je nouze. Sami jsou potravinově soběstační, což se o „nové“ Jaroslavli říci rozhodně nedá. Nedá se tu pěstovat nic. Co nezničila hned válka, ovlivňuje řeka. Jsou zcela odkázaní na potravinových dodávkách z Moskvy.

Řeka, která dříve přinášela život, zábavu, obživu je nyní celá zahalená v zelené mlze. Těžké, neproniknutelné, páchnoucí mlze, plné toxických výparů. Řeka přináší pouze smrt. Jediný most přes řeku, který odolal válečnému běsnění, stále stojí. Střeží ho stráž v Jaroslavli. Přes most už celé roky nikdo nepřešel. Nikdo nepřijel. Ani živá duše. Za mostem prý už svět neexistuje. Nikdo tam nezůstal naživu. Možná tak divá zvěř, zmutovaná, která by stejně každou živou duši rozsápala zaživa na kousky.

Život ale běží dál. Je potřeba se naučit přežít v každé době. Mezitím, co se část armády snaží pravidelně, i když zdánlivě zbytečně, plnit rozkazy z Moskvy, mladí lidé plánují své vlastní životy.

Jegor má tu smůlu, že si jeho matka musela vybrat za muže zrovna velitele. Všem je jasné, že to není jeho biologický syn už od pohledu. Rodiny zpřetrhala válka. Lidé v ní přišli o své rodiče, děti, příbuzné, sousedy i přátele. I když v podstatě se neví, kdo přežil a kdo ne. Skutečně by mohla existovat místa, která se z válečného běsnění již vzpamatovala? Mají fungující nemocnice, restaurace, zábavu, ale hlavně dostatek potravin? Jegor neví, čemu má věřit. Je mladý a má vlastní hlavu. Most ho láká svou tajemnou silou. Tak rád by se podíval, co se za ním skrývá.

Michelle je starší než Jegor. Krásná, temperamentní a posedlá návratem do Moskvy. Věří, že by její rodiče stále mohli být naživu. Pokud ne oni, alespoň by se znovu podívala do civilizace. Moskva je přeci zářný příklad úspěchu a rozmachu. Určitě už tam dali všechno zase do pořádku. Proč by měla žít v takové zaostalé díře, jako je Jaroslavl? Proč má žít u svého dědy a babičky? Stejně k nim cítí spíš jen lítost. Ví, že o ni mají muži zájem. Dokonce i Jegor. Vždyť je o pár let mladší! Co by s ním asi tak dělala?

Všechny vytrhne z letargie až přízrak, který se začne vynořovat ze zelené mlhy. Stráže na něj střílí a s každým dalším krokem se zdá být větší a větší. Vždyť může mít tak dva metry, spíš tři. Co se to děje? Kulky jako by se ho netýkaly. Nic ho nezastaví. Je stále blíž.

Moskva již celé týdny mlží a stále neposílá slíbené zásoby potravin. Lidé hladoví. Je těžké si představit, jak těžký bude boj o vlastní život. Podaří se někomu vůbec zachránit? Vše může být totiž vždy jinak, než jak vám vláda celou dobu tvrdila. Buďte připraveni! Den zúčtování se blíží. Nebyl totiž první, kdo z mlhy vystoupí.

Dmitry Glukhovsky je ruský autor hovořící pěti jazyky, který se u nás proslavil svou sérií apokalyptických románů Metro 2033, Metro 2034 a Metro 2035. Známou nejen mezi fanoušky postapo (post apokalypsa), ale zejména mezi preppery. Prepper je člověk, který doufá v nejlepší možnou budoucnost, ale zároveň je připraven na nejhorší. Neméně známé jsou i jeho knihy Soumrak, Budoucnost nebo Text.

Pro fanoušky dystopie, postapo či sci-fi mám dobrou zprávu. Pravděpodobně na podzim u nás vyjde i pokračování další díl knihy Stanoviště – Na stráži, pod názvem Stanoviště 2. Máte se na co těšit!

Eva Marešová