Rob Ashman potřetí...

Jeho autor, Rob Ashman, zatím není mezi českými čtenáři příliš proslaven, a to je obrovská škoda.       Navzdory tomu, že jeho rozšířenost mezi českými čtenáři není veliká, má jeho oblíbená série mezi českými fanoušky velmi pozitivní ohlasy. Již nyní je vidět obrovský potenciál autorova kriminálního počinu.

Série je specifická tím, že průběh děje a vyšetřování vidíme primárně ze dvou pohledů. Klasický pohled vyšetřovatele se střídá s dějovou linkou ze strany pachatele.

Od začátku je tedy vrah známý, a v tomto se tedy žádné překvapení nekoná. Pro většinu kriminálních románů, které nyní objevujeme na čtenářském trhu, je to koncept, jenž se standardu naprosto vymyká, což je příjemná změna.

A přesto, napadne-li Vás kvůli tomu, že bude čtení nuda, rozhodně tomu tak není.

Vrahem této knihy je vysloužilý voják s traumatickou zkušeností, který se stane samozvaným mstitelem.

Během příběhu sledujeme jeho "pád" a postupně se dostaneme k jakž takž logickému a rozumnému motivu. Věřím, že mnozí dokonce mohou s vrahem i soucítit a jeho pohledu "na věc" rozumět, což je zároveň poměrně děsivé. Při čtení knih tohoto typu Vás nezřídka napadne, že vrahem se může stát z rozličných důvodů opravdu kdokoliv, což je i z této knihy patrné.

Na druhé straně, na straně spravedlnosti, tu máme vdovu Roz, zkušenou detektiv inspektorku s "prořízlou pusou", se sklony k OCD a se zálibou ve víně. Sledujeme jejím pohledem klasické vyšetřování a přetahování se s vrahem o "kdo z koho". 

Tato kriminální série si udržuje svůj kvalitní standard, a tak se mi těžko hodnotí, který z dílů byl nejlepší.

Rovněž je mi v neposlední řadě blízké i grafické zpracování obálky, protože mi formátem i barevným provedením připomíná oblíbenou Agathu Christie. Na první pohled obálka automaticky u čtenáře detektivních románů vzbuzuje známou "příchuť", a přesto obdržený zážitek je úplně jiný. Méně naivní, více vulgární a v neposlední řadě trochu šokující. 

Kateřina Málková