Strážce dveří - superhrdina od Jamese Byrne s naprosto šíleným smyslem pro humor!

Zpočátku jsem měla trošičku problém se začíst, rozjezd byl takový pomalejší, hlavně jsem si musela zvyknout na styl psaní autora. Autor totiž nepíše v minulém čase jak je běžné, ale v budoucím, čímž se jednoznačně odlišuje od dalších autorů. Po pár stránkách jsem zjistila, že tohle mi fakt vyhovuje a čte se to dobře, jen si na to člověk musí zvyknout. Setkáváme se tu s hlavním hrdinou Desmondem Aloysiusem Limerickem, zkráceně Dez. Trošku šílené jméno, ale naštěstí není třeba si jej pamatovat. Bavilo mě, jak z jeho celého jména byla spousta lidí konsternovaná a že to pokládali za falešné jméno nebo vtip. Ale bylo očividné, že si z toho Dez nic moc nedělal, protože to přešel jen s nějakou vtipnou poznámkou. Což je vlastně věc, která mě na něm neskutečně bavila – ten jeho humor. Kolikrát jsem se přistihla, že se směju u některých pasážích nahlas.

Další věc, která mi u této knihy hrozně vyhovovala, byly krátké kapitoly. Díky nim v kombinaci se sympatickým hrdinou knížka ubíhala hrozně rychle. Napětí způsobené vyšetřováním velkého spiknutí bylo proložené humorem a díky tomu se z knihy stal napínavý příběh. Na scénu vstoupila i Petra, dcera výkonného ředitele firmy financující zbraně a technologie okolo toho. Právě situace, ve které Dez překazí Petřin únos odstartuje celý příběh. Dez jakožto strážce dveří umí odemykat různé dveře a nechávat je otevřené bere tento případ jako další “dveře”, které musí odemknout a nechat otevřené, aby na světlo vyšla celá pravda.

Garantuji vám, že se od knihy neodtrhnete až do samého konce, kdy se vše postupně vysvětlí a vyřeší. Rozhodně mohu knihu doporučit například čtenářům Marka Greaneyho, který napsal knihy Šedý muž a Na mušce. Jako takovým lákadlem může být i informace, že autor je bývalý novinář a politik. A věřte mi, že na tom jeho stylu psaní je to hodně znát. Pevně věřím, že se s Dezem ještě v nějakém příběhu setkáme, protože tenhle hrdina by rozhodně neměl zůstat jen v jedné knize, ale zasloužil by si minimálně ještě jednu knihu. Nebo dvě. Nebo deset.

Tereza Englická