Pro štěstí svého dítěte…

Vicky vyrůstala bez otce, pouze se svou matkou. Po letech se máma vdala a s manželem si pořídila dvě děti. Od té doby se Vicky cítí odsunuta na druhou kolej. Její sourozenci si vyžadují veškerou péči a pozornost a na Vicky už nezbývá matce tolik času. Anebo jí už na Vicky nezáleží? Přestala ji milovat? Má raději své mladší děti?

Když matka nedorazí na promoci, Vicky se rozhodne, že se domů nevrátí.  Odjede na Korfu a bude si užívat. Co bude dál, neřeší.

Do jejího života vstoupí dva muži, ale William je z nich ten, který ji naprosto uhrane. Chce být jen s ním. Plánují spolu zůstat i nadále v Řecku, starat se o nádherné nemovitosti, těšit se z přítomnosti a nestarat se příliš o budoucnost.

Osud tomu ovšem chtěl jinak a Vicky zjistí, že je těhotná. Oba se vrátí zpět do Anglie a nastěhují se k Williamově rodině. Vickyina matka se s ní snaží navázat kontakt, ale bezúspěšně. Vicky neví, jak jí oznámit, že bude mít dítě a tak raději telefonáty i zprávy ignoruje.

Poté, co se jim narodí syn, Williamova matka se čím dál víc plete do jeho péče i výchovy. Vše vyvrcholí na Štědrý den, kdy Vicky sedne do auta a odjíždí daleko od svého dvouletého syna i celé této rodiny.

Co se stalo tak šíleného, že Vicky nechá své dítě, které bezmezně miluje, pouze v rukou její tchýně a Williama? Je přesvědčena, že dělá v tu chvíli to nejlepší?

V druhé části knihy nás vyprávění zavede i k příběhu Caro, úžasné ženy, umělkyně a babičky tří vnoučat. Jejich matka je Cařina dcera Indie. Naprostý opak své matky. Je upjatá, plná pravidel a zákazů. Celý život má pocit, že matka upřednostňuje svého syna před ní. Ona má vše těžší a jakýkoliv úspěch tvrdě vydřený. Kdežto bratr si jen lehce životem proplouvá. Veškerá zášť vyústí zákazem styku babičky s vnoučaty.

“Je tolik, rodinných vzpomínek, které se netýkají Vánoc a narozenin či jiných významných dní. Týkají se drobných hloupostí, na něž už člověk nikdy nezapomene, když je jednou zažil.”

Celý příběh se ještě více zamotá, když se po několika letech Vicky objeví u Caro a žádá o práci v jejich rekreačním zařízení. Přijede sama? Vrátila se po svém útěku pro svého syna, nebo ho už nikdy neviděla? Je v kontaktu se svou matkou nebo se stále neodhodlala vrátit se do domu svého dětství? 

A co Caro? Nalezne cestu ke své dceři či bude navždy vyloučena ze života svých vnoučat. Možná snad Vicky je ta, kdo by mohl díru v jejím srdci zacelit.

Jak mohou být skutky, které činíme s domněním toho nejlepšího, naprosto zničující pro druhé? Proč otálíme se svými návraty, kontakty a návštěvami, když na světě je nám vyhraněn jen určitý čas?

“...jak nás vede strach ze ztráty k pomýlenému jednání, nutí nás zavírat ty, které milujeme, do přísně střežených pevností, takže je dusíme, místo abychom jim dopřáli svobodu. A kdo ví, jaké množství vzduchu a kyslíku každý z nás potřebuje? Co když je to, co si jeden člověk představuje pod pojmem svoboda, pro druhého zanedbáváním? Existuje nějaký návod na soužití s lidmi, kteří o to podle nás nestojí?“

Naprosto fantastická kniha, kterou nedokážete odložit a jít spát. Téměř všechny postavy vás šokují svými skutky a jednáním. Snažíte se pochopit jejich chování, ale v hlavě vám dokola běží otazníky. Dokázali byste se vzdát svého dítěte? Kouknu do postýlky na svou spící dceru a jsem přesvědčená, že bych se bila jako lev o místo v jejím životě. Ale ne všichni jsme stejně odhodlaní a umanutí. A navíc, co když vám v hlavě zakoření semínko pochyb a přesvědčení, že bez vás mu bude líp…Co pak?

Markéta Pospíšilová (ig @cteni_me_bavi)