Tajemství ukrytá pod sutinami domu

Frankie pracuje jako novinářka a v novém zaměstnání je hned postavena před nelehký úkol. Má se zúčastnit významné charitativní akce a udělat rozhovor se svou babičkou Violetou, která je váženou dámou v Londýně. Možná by na tom nebylo nic zvláštního a složitého, kdyby Frankie byla s babičkou v pravidelném kontaktu. Ty dvě spolu ovšem nemluvily více než deset let. Frankie přišla v dětství o matku a později se musela oddělit i od svého otce. Právě Violeta byla tou, kdo ji vychoval. Snažila se jí plně nahradit rodiče a povzbuzovala ji k plnění svých snů. Pak ale přišel okamžik, kdy se Frankie dozvěděla, že ji babička zradila…

Osud je tedy po letech opět svede dohromady. Frankie si však brzy uvědomí, že Violeta již není tou dámou, kterou znala. Naopak je zmatená a roztržitá. Její tělo i mysl bojuje s přicházející demencí. Violeta se zmítá mezi přítomností a minulostí a na povrch se dostávají její vzpomínky z války. Frankie se snaží poskládat střípky informací o jejím životě. Čím více se dozvídá, tím větší záhadou pro ni babička je.

Frankie si doposud myslela, že babička prožila válku ukrytá v bezpečí, v domě svého strýce v Yorkshiru. Alespoň tak jí to právě ona před lety povídala. Nebylo by na tom nic zvláštního, vždyť Violetina rodina patřila k londýnské smetánce. Nyní ale její útržky vzpomínek naznačují něco úplně jiného…Navíc Frankie u ní doma, ve staré krabici, nalezne zvláštní zápisník z jabloňových sadů ve Winterbourne a v něm fotografii dívek z ženské pozemní armády. A jedna z nich se neuvěřitelně podobá právě její babičce. Je to jediné Violetino tajemství nebo jich skrývá mnohem víc? Frankie je odhodlaná nejen babičce pomoct s přicházející nemocí a postarat se o ni, ale také přijít na to, s čím z minulosti se Violeta stále pere. Co zaměstnává celou její mysl? Jaké křivdy, trápení a strach v sobě nosí už šedesát čtyři let? Jak se vyrovnala se ztrátou lidí, kteří zahynuli při bombardování Anglie? A může dlouhodobě utajovaná pravda zničit zbytek jejího života?

Knižní novinka V ovocném sadu je především příběh o lásce, rodinných vztazích a pevných poutech přátelství, která vznikala v těch nejtěžších okamžicích. Prolínají se zde dva děje. S Violetou se ocitneme v roce 1940 a stáváme se jejími svědky při ponižování a bolesti v pozemní armádě. Cítíme nejen její strach z mocnějších, ale také upřímnou radost z nových vztahů na poli přátelství. S Frankie se přesunujeme do roku 2004, do redakce novin toužících po senzaci za každou cenu. Svádíme boj s nemocí, u které víme, že nemáme šanci na vítězství. A snažíme se obnovit stará přátelství a rodinné vztahy dřív, než bude příliš pozdě.

I přesto, že závěrem byl pro mě příběh už trochu předvídatelný, bavil mě do poslední chvíle. Ráda v knihách rozplétám rodinná tajemství a miluji okamžik, kdy se dvě dějové roviny spojí do jedné. Knihu rozhodně doporučím i těm, kteří se bojí číst válečné romány pro jejich psychickou náročnost a vylíčení krutosti. Děj příběhu se sice odehrává na pozadí války, ale do jeho popředí se dostává síla přátelství, lásky a rodinných vztahů napříč několika generacemi.

Markéta Pospíšilová