Můžeme napravit své vlastní chyby v jiné realitě?

Recenze Eva Marešová | 30. července 2022

„Jediné vězení, ze kterého nemůžeme nikdy utéct, je náš mozek. Přitom je to zrovna mozek, který nám dává svobodu.“ Můžeme posouvat hranice reality?

Pokud náhoda neexistuje a vše se děje z nějakého důvodu, je potom potřeba se vůbec snažit? A co kdybychom se opravdu nesnažili? Nemineme tak důležitá rozhraní v našich životech? Skutečně dojdeme svého naplnění, ať zvolíme jakoukoliv cestu? Je skutečně rozdíl "pouze" v tom, které cesty volíme a jaké zkušenosti díky tomu prožijeme? Nebo na nás ony zkušenosti čekají tak jako tak, jen v jiné formě a jiném příběhu? Znamená to tedy, že absolutně každé rozhodnutí, které uděláme, je správné? Nemůžeme udělat chybu, protože získáváním zkušeností postupujeme dál a tvoříme pro sebe nový svět.

Největší tragédií je, pokud člověku zemře někdo blízký. Srdce se nám trhá na tisíce maličkých kousků. Plicím se nedostává dostatku kyslíku, abychom se mezi vzlyky mohli nadechnout. Tak zoufale toužíme mít ještě jednu jedinou šanci. Mít možnost se rozloučit. Mít znovu na výběr. Stihnout urovnat vztahy a říci si to nejdůležitější. Co když vám ale teď prozradím, že je tohle všechno možné? Co se stane, pokud jednoho dne na okamžik potkáte sebe sama? Skutečně je to možné?

Každý občas zažil ono známe déjà vu. V překladu z francouzštiny to znamená „již viděno“ nebo také okamžik, který jsem již zažil. Pokud bychom přistoupili na myšlenku paralelních světů, pak bychom danou událost skutečně již prožili. Prožili bychom jí reálně, ale v které rovině? V této realitě nebo snad v některém z jiných světů? Je to jen uložená vzpomínka na něco, co se již v minulosti skutečně stalo nebo jen výplod našeho mozku? Může se jednat o nahlédnutí do budoucnosti? Možná jsme však ve skutečnosti na okamžik zažili jen to, co prožívá v jiné realitě naše další já. Jak moc se od nás liší? Je to člověk se stejnými hodnotami nebo pravý opak nás samých, který vypadá stejně jen po fyzické stránce?

Není to jen tak, že v nás občas myšlenky jiných lidí zanechávají nesmazatelný pocit vlastního prožitku?

Hlavní hrdina knihy Dvojník, Dylan Moran, vás zavede do paralelních světů, o kterých jste neměli ani tušení, že existují. Ostatně on sám o tom také neví vůbec nic. A co víc, dosud jste neměli ani tušení, jak moc ovlivňují vás samé a vaši současnost. Kolik toho máte společného? Pokud jste v jedné realitě lékař, v druhé budete také nebo tam budete pravým opakem sebe sama? A co v jiném paralelním světě, kde můžete být vrahem? Budete chtít sami sobě změnit život nebo ho využít?

Jistě jste již slyšeli o možnostech kvantové fyziky. Jaké jsou její základy a teorie, které dál rozvíjí a které nám dávají nahlédnout do doposud utajovaného světa. Nekonečné řady světů. Zdá se, že má osud sklon některé drobnosti z našich životů zachovávat.

Během života se mi skutečně opakovaně stalo, že ke mně přistoupil úplně cizí člověk a bez jakéhokoliv zaváhání mi tvrdil, že se známe. Popsal místo, danou situaci a byl stoprocentně přesvědčený, že mluví s tou správnou osobou. S jedním mužem (přítel mé známé) jsem údajně dokonce několik měsíců chodila. Nemohl se smířit s naším rozchodem. Problém je v tom, že já ho viděla poprvé v životě.

Naposledy to byl muž žijící u nás v blízkém parku. Jako vždy jsem ho pozdravila a on v naprostém úžasu řekl: „To už jste zpátky? Jak jste to mohla stihnout tak rychle?“ Jeho slova mě zmátla, a tak jsem se zeptala, jak to myslí? „Vždyť jsem si tu s Vámi před chvilkou povídal, ale to jste šla ještě bez dětí. Šla jste tímhle směrem. Je to tak dvě minuty.“

Tak co myslíte? Jsou to jen náhody nebo se tu děje něco, o čem prozatím nevíme?

 

Autorka recenze:

Eva Marešová

Brian Freeman
279 Kč