Hvězda na kabátě aneb Život s Otou

Recenze Alexandra Snitilá | 5. července 2022

Dita Krausová vás provede životem spisovatele Oty B. Krause. Jste připraveni nahlédnout do válečné minulosti? Podíváme se do Terezínského ghetta, do Osvětimi a později až do Izraele. Kniha vás provede celou generaci rodiny Krausových.

Kniha má moc pěkné grafické zpracování. Je doplněna fotografiemi různých míst, které byly pro Otu důležité a také v ní najdeme spoustu snímků osob, figurujících v Otově životě. Jeho rodiče, sourozence, později své děti a další důležité osoby.

Je příjemné sdílet Otovy vzpomínky, které se vážou ke konkrétním místům. Celkově je popis velmi barvitý a čtenář si díky tomu může představit, jaké to skutečně bylo.

Velmi poutavé byly i ukázky z Otova zápisníku, kde své myšlenky měnil v rýmy a básně.

Zaujala mě zmínka, kdy autorka v roce 2019 navštívila depozitář v Praze, aby si vyzvedla  skleněnou číši z 19. století, která patřila rodičům od Oty. Číše byla zabavená nacisty, ale o 78let později se opět vrátila a dostal ji nejmladší syn Ronny.

Bylo smutné číst a postupně se dozvídat, o koho všeho Ota za svůj život přišel. Židé v té době měli opravdu náročný život. Vše začínalo postupně, nejprve museli odevzdat pár svých věcí jako rádia a sportovní vybavení, měli zakázáno chodit do školy, navštěvovat kulturní místa a jezdit veřejnou dopravou.

Muselo být psychicky náročné žít s představou, co bude zítra. Možná pro ně přece jen bylo lepší žít v nevědomosti. Jednoho dne to celé pro Otu i jeho rodinu začalo. Poslíček přišel oznámit, že jsou uvedeni v transportu do Terezína. Byli nuceni podepsat, že se vzdávají veškerého majetku a svých práv. Bylo pro mě emočně náročné číst tyto pasáže. Jen představa, že už zítra může přijít konec a člověk se bude muset všeho vzdát a podmanit se systému, je děsivá.

Při čtení těchto stránek jsme měla husí kůži. Po příjezdu všechny rozdělili, muže a ženy zvlášť, a byla jim přidělena práce. Otovi se dařilo, protože zde využil své získané dovednosti v zemědělství.

Po nějakém čase byli převezeni do Osvětimi, kde se jim hned při vstupu, v očích odrážela hrůza v podobě povalujících se mrtvých těl. Řekla bych, že Ota měl štěstí, pokud se to tak dá nazývat, i v Osvětimi, protože se dostal do dětského bloku, kde učil. Lidé, především děti se tam snažili i přesto všechno být pozitivní a kreativní.

Muselo být opravdu náročné žít ve strachu, co přinese zítřek. A mít na každém kroku všudypřítomnou smrt. Jak jsem již psala, muselo být náročné, nevědět, co se kolem děje a co vás čeká, ale na druhou stranu, muselo být mnohem horší, vědět.

Po Osvětimi se Ota dostal do Německa, na místo Schwarzheide. Podmínky zde byly horší, vězni zde vykonávali fyzicky náročnou práci a trpěli hladem.

Bylo to pro mě čtení plné emocí. Přestože se kniha četla jedním dechem, při delším čtení jsem si musela davat pauzy, abych to vstřebala.

V následujících letech dojde k osvobození židů a Ota se dostane zpátky do Terezína. Židé byli izolování v Sudetských kasárnách, protože spoustu z nich mělo tyfus. Odtud Ota utekl do Prahy. Byl jediný z blízké rodiny, který válku přežil. Začlenit se zpátky do běžného života nebylo jednoduché, po dlouhé době v zajetí si Ota dopřával návštěvu kin, divadla i antikvariátu. Zde se taky rozvíjí společný život Oty a Dity.

Ota s Ditou odešli do Izraele, ale ani tam nebylo vše snadné. Dita vypráví o nesnázích v Izraeli, ale také o době, kdy se konečně zabydleli a užívali si opravdový život. Dostáváme se k dětem Oty a Dity, dočítáme se o jejich společném životě až do úplného stáří.

Kniha je obohacena úryvky z Otových knih a obrázky květin od Dity.

Kniha je plná zajímavosti, celkově na mě udělala velký dojem, a jsem ráda, že jsem si takový poklad mohla přečíst.

 

Alexandra Snítilá

Dita Krausová
279 Kč