Je to přesně 30 let, co vtrhl na českou literární scénu. S Báječnými léty pod psa, živelnou energií a neotřelými názory. Viewegha četli v devadesátkách snad úplně všichni. Nyní slaví úspěšný spisovatel šedesátku. I jeho inspirovala ke vzpomínkám i zamyšlení, a tak nikoho nepřekvapí, že výsledkem je – jak jinak – nová kniha.

Michal Viewegh (* 31. března 1962) patří mezi nejznámější a nejúspěšnější české spisovatele. Prodalo se víc než milión výtisků jeho knih. Z mnoha jeho románů se staly bestsellery, některé byly zfilmovány. Mezi jeho nejoceňovanější patří tituly Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy, Účastníci zájezdu nebo Vybíjená.

Po vážných zdravotních problémech v roce 2012 se do literatury se vrátil deníkovou knihou Můj život po životě (2013). V posledních letech vydal dvě novely v jedné knize s názvem Muž a žena (2018), dále pak Povídky o (ne)lásce a sbírku fejetonů Mým vrstevníkům (obě 2019). V roce 2020 vyšel jeho román Převážně zdvořilý Leopold, v roce 2021 vydal knihy Zrušený rok – Deník 2020 a Dula.

Co by šedesátiletý Michal Viewegh poradil dvacetiletému Michalovi Vieweghovi, kdyby to bylo možné?

Aby uvěřil, že se stane úspěšným spisovatelem, a zbytečně se netrápil tím, že to tak dlouho trvá. A aby se tím úspěchem potom nenechal na několik dlouhých let tak pitomě okouzlit.

Platí, že muži zrají jako víno?

Ano, ovšem jen když muž má – stejně jako to víno – pro zrání dostatečné předpoklady. Když má potenciál. Obávám se, že třicetiletý sebestředný kretén nebude ve čtyřiceti jiný.

Vzpomenete si na chvíli, kdy vás napadlo, že napíšete Báječná léta pod psa?

Už někdy na konci osmdesátých let. Chtěl jsem napsat román o báječné rodině žijící v mizerné socialistické době. Na velký román jsem si ale jako úplný začátečník hned netroufl, taky tu pořád byla cenzura, a proto jsem ještě předtím, v roce 1988, napsal malou psychologickou novelu – Názory na vraždu.

Co vás napadá, když o sobě čtete v učebnicích literatury?

Nečtu učebnice literatury. Ale ano, vím, že v některých jsem – a víceméně mi to lichotí. Jde o nevyhnutelnou součást splněného cíle.

Jak se blízcí lidé kolem vás srovnávají s tím, že někdy poznají sami sebe na stránkách vašich knih?

Opravdu spolehlivě najít se můžou jen v mých čtyřech denících. A teď samozřejmě i v Děravých pamětech – ale i v těchhle knihách jsem vždy lehce nadřazoval „klid v rodině“ nad „uměleckou pravdu“.

Která kniha změnila váš život?

Báječná léta pod psa, samozřejmě. Tahle kniha odstartovala mou takzvanou kariéru, a hlavně připravila cestu dalším knihám. Ale můj život možná víc než knihy měnily hlavně ženy a děti. O tom jsem napsal mimo jiné Krátké pohádky pro unavené rodiče nebo romány jako Zapisovatelé otcovský lásky, Biomanžel, Biomanželka či Dula.

Podědila spisovatelský talent některá z vašich tří dcer?

Myslím, že ne, ale rozhodně tím jako otec nijak netrpím. Dokonce jsem možná radši – obávám se, že dar života lze využít i zábavněji a užitečněji než spisováním příběhů, které se nestaly.

Jak vypadá den, o kterém si večer spokojeně řeknete – ten se ale povedl?

Když je venku celý den hezky. Když mě ani mé blízké nic netrápí – a když není samozřejmě zrovna válka. Nebo když někomu zasaženému válkou můžu účinně pomoct – což teď zrovna dělám.

Taky když zažiju něco zábavnějšího, než je psaní. Ale abych nelhal: den se povede i tehdy, když deset hodin sepisuji příběhy, které se nestaly, a mám pocit, že mi to zrovna docela jde.

Prozradíte nám, o čem sní Michal Viewegh?

Když nepočítám občasné stupidní snění o přerozdělování osmdesátimilionové výhry v loterii svým třem dcerám, nejbližším příbuzným a přátelům, tak bohužel o ničem jiném už nesním. Mnoho snů, včetně těch erotických nebo cestovatelských, jsem si v životě splnil. A protože nejsem neskromný, nebudu osud zatěžovat dalšími přehnanými sny, natož nároky.