O covidu s humorem

Recenze Markéta Pospíšilová | 24. listopadu 2021

Od loňska na nás neustále míří covid nejen z médií, ale odoláváme jeho útoku také od sousedů, přátel či rodiny, a to doslova. Možná je na čase si přečíst knihu, díky které se celé téhle šílené situaci můžete pořádně zasmát.

Covid jsem prodělala letos v březnu a to v osmém měsíci těhotenství, takže procházka růžovým sadem to rozhodně nebyla. A to jsem na tom nebyla tak špatně, abych skončila v nemocnici jako spousta z vás. Proto rozhodně situaci kolem covidu nezlehčuji. Ale vím, že aby se člověk úplně nepomátl ze všeho kolem, je zapotřebí i notná dávka humoru a nadhledu.

A přesně tohle mají všechny knihy od Dominika Landsmana. Takže hned jak jsem zaznamenala možnost předobjednat si další knihu od “moderního fotra” na téma karantény a toho obávaného čínského přivandrovalce, bylo mi jasné, že to je to pravé ořechové co si nejen chci, ale i potřebuji přečíst.

V úvodu nám Dominik popíše, jak to všechno asi začalo. Z mého pohledu se rozhodně ta nejzajímavější možnost o tom, kde se vzal covid, zdá historka o třech kamarádech, Kung Pao, Švej Žužu a Jarní Závitek, kteří si k obědu dali netopýra. Ale vy se třeba přikloníte k jiné, spíše pravděpodobnější verzi.

Další kapitoly se odehrávají po měsících, od února 2020 do března 2021. V každé kapitole se Dominik vtipně a ironicky věnuje tomu jaká byla situace u nás v Česku, co vymysleli, zakázali či naopak nám přikázali páni poslanci a především co se ten jistý měsíc dělo doma u moderního fotra.

Za mě, naprosto nejúžasnější kapitoly jsou ty, ve kterých Dominik popisuje domácí výuku Čeňka. Zní to jako krocení divé zvěře, ale určitě se v tom poznáte vy všichni, kteří jste měli podobné zkušenosti a dennodenně jste tohle sebetrýznění s větou “Máma mele maso.”, podstupovali. V ten okamžik vám to přišlo jistě spíše k pláči než k smíchu, ale s odstupem času a fantastickém barvitém líčení Dominika se neubráníte hlasitému smíchu a budete vzpomínat na své vlastní zážitky.

Vzhledem k tomu, že ten zákeřný číňan je tu stále s námi a nemá se k odchodu. Pusťte se do čtení, bavte se a pořádně se smějte. Protože smích přece léčí, ne? A když ne fyzicky, tak psychicky určitě.

 

Markéta Pospíšilová