Již čtvrtý podzim přichází C.J. Tudor s knižní novinkou, která je kombinací thrilleru a hororu. Její knihy nejsou pro slabé povahy a to stejné platí i pro Upálené. Vesnice, kde se děj odehrává, rozhodně není ideálním místem pro život.

Farářka Jack se svou dcerou Flo se přestěhují na farnost do zapadlé vesničky Chapel Croft. Na tom by nebylo nic neobvyklého, jenže tohle místo má dost temnou minulost. Před pěti sty lety zde bylo upáleno osm mučedníků, před třiceti roky se ztratily dvě dívky a nedávno zde farář spáchal sebevraždu. Jack se však těmito událostmi nechce nechat ovlivnit, jenže skrytému zlu se nejde vyhnout. Zvlášť, když se začnou poodkrývat další tajemství z minulosti a podivných událostí a mrtvol přibývá. A jako dárek na uvítanou najde Jack sadu, která používala při exorcismu.

Upálené si mě dost získaly už tím, že hlavní hrdinka je farářka. To je velice neobvyklá ústřední postava. Ale určitě si Jack nijak neromantizujte, je rázná, má své zlozvyky, trápení i tajemství. Snaží se zvyknout na nové místo, nové lidi a také má dospívající dceru a jejich vztah není vždy ideální. Její dcera Flo je teenagerka, která ráda fotí a má ráda temná místa. Z přestěhování není nadšená, ale snaží se nějakým způsobem zapadnout, což se jí úplně nedaří, protože místní v jejím věku k ní nejsou příliš přátelští.

Autorka v příběhu bravurně prolíná žánry. Mnohdy jsou Upálené více thrillerové, jindy zase více hororové. Ve výsledku však převládá thriller a horor pomáhá dokreslovat atmosféru a některé scény. Nic z toho nepůsobí jako klišé a ačkoliv se Vám na začátku může něco nepochopitelné či zbytečné, věřte, že to má svůj důvod a na konci Vám vše začne dávat smysl.

Upálené jsou přesně ten příběh, kdy máte pocit, že se ze světa vytratilo veškeré dobro. Atmosféra je ponurá, všude samá tajemství, žádné postavě nemůžete věřit, a pokud tak učiníte, již v zápětí zjistíte, že to byla chyba. O pokřivené lidské charaktery zde totiž není nouze, vlastně, je jich plná vesnice. C. J. Tudor čtenáře v průběhu čtení dostává přesně tam, kam chce, a mohu přiznat, že i když jsem od autorky četla Kříďáka a Jámu, zde jsem vůbec neodhadla, jak Upálené skončí a opravdu mi to vyrazilo dech.

C. J. Tudor zraje jako víno a je patrné, jak každá její kniha je lepší a více propracovaná. Upálené právem považuji za její dosud nejlepší knihu, ale kdo ví, čím nás autorka může ještě nějaký nadcházející podzim překvapit. Pokud si chcete Upálené vychutnat i jinak než v knižní podobě, můžete si poslechnout audioknihu, kterou namluvila Jitka Ježková.

Petra Pilátová (@knihomolskydenik)