Křest knihy 120 LET FOTBALU U NÁS

Setkání s autory Knižní klub | 2. listopadu 2021

Zveme Vás na křest knihy Karla Felta 120 LET FOTBALU U NÁS. Křest se uskuteční ve čtvrtek 4. listopadu od 16:00 v Paláci knih Luxor, Václavské nám. 41, Praha 1. Knihu pokřtí fotbalové legendy.

Karel Felt: 120 let fotbalu u nás

Historie od 1901 do 2021 * Medailonky největších osobností * Statistiky

Sto dvacáté výročí vzniku českého fotbalového svazu je vhodnou příležitostí se ohlédnout. Zjistíme, že fotbal v Česku a předtím samozřejmě v Československu měl světu co říci, zaznamenával mimořádné úspěchy, ať to byly dvě finálové účasti na světovém šampionátu, titul mistra Evropy z roku 1976 či zlato a stříbro z olympijských her. Český fotbal dal světu i skvělé hráče, za všechny si připomeňme držitele Zlatých míčů Josefa Masopusta a Pavla Nedvěda.

Zkušený novinář a autor řady fotbalových publikací Karel Felt přináší nejen přehled historických událostí spojených s naším fotbalem, ale i vizitky vybraných 120 fotbalových osobností a vše je doplněno souborem zajímavých statistik.

Z předmluvy Petra Fouska, předsedy VV FAČR:

„Za sto dvacet let se toho ve fotbale událo velice mnoho, stejně tak bylo o tomto období napsáno nepočítaně publikací. To však neznamená, že už je téma vyčerpáno. Vždy se dá najít nový úhel pohledu, jiné řazení získaných poznatků a jejich zpracování.

Ukázky z knihy:

„Sparta a Slavia patřily mezi světovými válkami k nejlepším celkům v Evropě. Slavia šokovala hrdé Španělsko a Barcelonu, rovnocenné partie hrála i s anglickými kluby. Sparta výrazně pomohla rozvoji fotbalu v Severní Americe, kam ji pozvali krajané z Chicaga. Výborně si vedla i reprezentace, která v roce 1919 pod vedením Maddena skončila druhá na Vojenských hrách v Říme, kde ale Itálii a Belgii reprezentovali vojáci. V témže roce vyhrála Pershingovu olympiádu v Paříži, byl to velký mezinárodní fotbalový turnaj, který hrály reprezentace vojenského paktu Dohoda. Češi postupně porazili Belgii 4:1, USA 8:2, Kanadu 3:2 a ve finále Francii 4:2. Zúčastněné země po letech odvolaly svoji účast na turnaji, a tudíž byly výsledky vyškrtnuty z historických statistik. Nebyl zanesen ani zmíněný turnaj v Říme. O rok později se Češi probojovali až do finále olympijského turnaje v Antverpách. Postupně porazili 7:0 Jugoslávii, ve čtvrtfinále Norsko 4:0, v semifinále 4:1 Francii. Ve finále s Belgií anglický sudí Lewis uznal dvě neregulérní branky domácích a kapitán „Káďa“ odvedl české mužstvo ze hřiště. Češi byli vyloučeni z her a nedostali ani stříbrné medaile. Hvězdami týmu byli kromě „Kádi“ útočníci Antonín Janda-Očko a Jan Vaník.

Po vzniku republiky se název národní asociace změnil na Československý svaz fotbalový a v roce 1922 na Československou asociaci fotbalovou, sdružující kromě Čech, Moravy a Slezska i fotbalové svazy národnostních menšin – maďarské, židovské, německé, polské a Podkarpatské Rusi. V roce 1926 čeští zástupci výrazně přispěli k založení Středoevropského poháru, tehdy největší klubové soutěže, kterou hrály kluby z Československa, Rakouska, Itálie, Jugoslávie, Maďarska, Švýcarska, Rumunska. Železná Sparta, vedená „Káďou“, vyhrála první ročník v roce 1927, podruhé v roce 1935, Slavia pak poslední kompletní ročník 1938.

(z kapitoly První titul získala Sparta)

Nadšení po konci vlády jedné strany bylo obrovské a projevilo se i ve fotbale. Národní tým se chystal do Itálie. Musel však řešit jednu ožehavou otázku – vzít, či nevzít zpět Luboše Kubíka a Iva Knoflíčka, kteří v létě 1988 emigrovali ze soustředění Slavie v západním Německu. Rozešli se krátce poté, co se dostali do Anglie. Slibovaná angažmá jim nevyšla. Oba disciplinárka na rok zbavila možnosti hrát kdekoliv fotbal, nemluvě o hrozbě zatčení a vězení. Rudolf Kocek jako šéf svazu a generální sekretář Rudolf Baťa vše urovnávali, první u československých úřadů, druhý na FIFA a UEFA. Kubík se vrátil už na jaře 1989, Knoflíček bloudil dál Evropou. Zastavil se v hamburském St. Pauli, ale hrát směl až po roce a půl. Reprezentaci se v přípravě moc nedařilo, fanoušci volali po jejich návratu, což trenéři Vengloš s Ježkem akceptovali, ale... „Nenařídili nám to. Kabina hlasovala, zda se mají vrátit do národního týmu, který nechali v klíčových momentech kvalifikace na holičkách, nebo ne. O jejich hráčské kvalitě nikdo nepochyboval, ale názor nebyl jednoznačný. V hlasování nakonec prošlo, aby se vrátili. Poprvé nastoupili v dubnovém přípravném duelu v Anglii,“ vzpomínal tehdejší kapitán týmu Ivan Hašek. Vzhledem k jejich výbornému výkonu už tuhle záležitost nikdo neřešil.

(z kapitoly Loučení se Slovenskem a stříbro z Anglie)