Temná postava ve Three Pines

Náš oblíbený komisař je zpátky, tentokrát již ve třináctém dílu série Případy vrchního inspektora Gamache. Všechny její díly působí až „staroanglicky“, přestože se jedná o detektivky z kanadského venkova, konkrétně ze zapadlé vesničky Three Pines, jejíž obyvatelé si žijí poklidným životem. Rozhodně nečekejte potoky krve, desítky mrtvol ani dramatické scény na každé druhé stránce. V případě téhle série si na své přijdou především milovníci starých dobrých detektivek ve stylu Agathy Christie.

Sychravý listopad, poklidná kanadská vesnička a postava v černé masce

Skleněné domy začínají o jednom sychravém listopadovém dni, kdy se ve Three Pines uskutečnil tradiční halloweenský večírek. Kromě obvyklých masek obyvatel téhle vesničky se zde objevil také podivný host: postava zahalená v černém hábitu a černé masce. Nikdo ji nezval, s nikým se nebavila. Jenom tam tak stála a pozorovala. Obyvatelé vesnice byli zpočátku především zvědaví. Nikdo z nich neměl tušení, kdo se pod tou hrozivě vypadající maskou skrývá. Jenomže s postupujícím časem tahle podivná postava ve všech kolem začala vyvolávat spíše neklid. A to ještě nikdo z nich netušil, že se tenhle podivný návštěvník zítra objeví znovu.

Gamache věděl, že určitý neklid začal cítit už předchozího večera, když se ta černě oděná postava poprvé objevila na každoročním halloweenském večírku v bistru.

Žádný poplach to ale nespustilo, dokud druhý den ráno nevyhlédl z okna a neuviděl, že tam stále je. Že stojí na návsi. A upírá pohled na bistro.

Jen se bez hnutí dívá.

Černá postava začíná obyvatele Three Pines čím dál víc zneklidňovat. Inspektor Gamache tuší, že ji sem přivedl nějaký záměr, jenomže jaký? Proč jen tak stojí, nemluví, nic neudělá? Jenom se dívá a pozoruje. I v nepříjemném chladném listopadovém počasí, sněhu a dešti se ani nehne.

V momentě, kdy se dozvídáme, že postava má hodně společného s čímsi, co se kdysi v historii vyskytovalo pod označením cobrador del frac, jsme zneklidněni ještě víc. Tahle postava byla totiž jakýmsi vymahačem dluhů. Jenomže zatímco typický vymahač vám zabaví auto nebo nábytek, tenhle si vezme něco úplně jiného. Vaši pověst. Dobré jméno.

Že temná postava ve Three Pines nevěstí nic dobrého, se potvrdí o pár dní později, kdy je nalezena mrtvola ženy, ubité baseballovou pálkou.

Armand Gamache to ani tentokrát nebude mít jednoduché. Kromě vyšetřování vraždy a pátrání po původu temné postavy se musí potýkat také s narůstající kriminalitou a korupcí ve vlastních řadách. Jádrem všeho zla je však především obchod s drogami, který se neskutečně rozmáhá. Na první pohled se zdá, že se pouští do boje, který nemůže vyhrát, přesto mu ale věříme, a to i ve chvíli, kdy nám je jasné, že s vyšetřováním vraždy se roztáčí kolotoč hodně nebezpečné hry, v níž Gamache může přijít úplně o všechno.

Potřinácté s oblíbeným inspektorem Gamachem

Skleněné domy jsou další zajímavou detektivkou z pera Louise Pennyové, jejíž knihy si u nás i ve světě získaly velkou oblibu. Má zajímavé téma a baví nás od začátku až do poslední stránky. Opět se setkáváme s našimi oblíbenými a známými postavami z Three Pines v čele se sympaťákem Armandem Gamachem. Kniha sice začíná soudním procesem a dnem, kdy se ve vesničce objevila záhadná postava, tušíme, že se stalo něco zlého, ale o tom, co to bylo, se dozvídáme až ve třetině knihy. Mezitím jsme pořád drženi v napětí, ale rozhodně se nenudíme.

Nespočetněkrát jsem během čtení toužila tam být. V té kanadské vesničce, se všemi těmi postavami, které jsou sice trochu zvláštní, ale zato specifické, sympatické a jedinečné.

Na knihách Louise Pennyové se mi hodně líbí ta propracovanost obyčejných událostí, na základě které můžeme získat představy a dojmy. Například z toho, kdo se jak tváří při popíjení kávy, kde se mu dělají vrásky, když nad něčím přemýšlí. Nebo třeba když se dozvídáme o tom, co se zdá psovi, když spí. Když čteme o nevlídnosti počasí, můžeme si právě z těchto detailů představit, jak v zapadlé kanadské vesničce padá listí, jak tam voní čerstvě sklizená jablka, snad i slyšíme, jak praská dřevo v krbu a máme hroznou touhu ochutnat nějakou dobrotu od Oliviera a Gabriho. Jako bychom s každou knihou Louise Pennyové jeli na dovolenou do Three Pines.

Autorka recenze: Andrea Simoglu