Pamatuj: život je k žití!

Recenze Andrea Simoglu | 30. dubna 2021

Vydejte se do dob, kdy světem zmítala 2. světová válka. Vyslechněte pravdivý příběh dvou sester, jimž toho válka tolik vzala, a které i přesto byly ochotné pomáhat těm, kteří na tom byli vlastně úplně stejně jako ony samy.

Mračna se stahují

Hlavními postavami celého příběhu jsou dvě sestry, Lien a Janny Brilleslijperovy. Narodily se, spolu s mladším bratrem Jaapem, v Nizozemí židovským rodičům. Příslušnost k židovským kořenům jim v kritických dobách do občanských průkazů vtiskla písmeno „J“ a přisoudila stigma podřadné rasy, od které je třeba svět očistit.

Společně s oběma sestrami sledujeme postupný přerod politických a společenských změn nejen v Nizozemí, ale i ve zbytku Evropy. Můžeme přímo cítit ostré drápy fašistického Německa, které se postupem doby zatínaly do kůže lidí „vinných“ jen tím, že nesplňovali představy o čisté árijské rase. Počátky druhé světové války se nad rodinou Lien a Janny stahovaly jako černá mračna. Znalá moderních dějin jsem samozřejmě přesně věděla, jakým směrem se celý příběh bude ubírat. I tak jsem bojovala společně se sestrami, v duchu jsem pomáhala šířit propagační materiály Hnutí odporu, a bušilo mi srdce pokaždé, když na osamělém náměstí narazily na německé vojáky kontrolující totožnost.

Ve Vysokém hnízdě

Tahle část knihy pro mě byla jednoznačně nejkrásnější. Janny a Lien se spolu se svými rodiči, manžely a dětmi přestěhovali do vily t´Hooge Nest v nizozemské oblasti Het Gooi. Vila byla dostatečně velká nejenom pro jejich desetičlennou rodinu, ale i pro další Židy, kteří se ocitli v hledáčku nacistů. Přestože sami byli v ohrožení, nebáli se pomáhat těm, kteří to potřebovali. Kromě toho dál sestry tajně šířily zakázané dokumenty a tiskopisy. Vysoké hnízdo jim přitom poskytovalo příjemné útočiště.

Ten dům jsem si představovala jako kousek nebe uprostřed pekla. Jako klidné místo skryté okolními lesy, i když doslova před nosem samotného nepřítele. Rodina a další lidé, kteří se ve vile ukrývali, vymysleli tajná znamení, která je měla při příchodu nacistických vojáků alarmovat. Bratr Janny a Lien vybudoval tajné skrýše v různých částech domu a dokonce sestrojil rádio. Děti Lien a Janny si hrály v okolních lesích, všichni byli spolu a užívali si každé chvilky v tomhle nuceném, ale přesto krásném úkrytu.

Nádherná přední místnost pod trámy krovu vypadala jako pravá restaurace. Velký jídelní stůl byl plný ukradeného porcelánu, sklenic, svíček, jídelních lístků a toaletního papíru poskládaného do tvarů květin, sloužících jako ubrousky. Po večeři Eberhard zahrál na klavír, ostatní přitom zpívali nebo pobrukovali, takže alespoň jeden večer zapomněli na zmatek za cihlovými zdmi tohoto domu.

Modlila jsem se, aby jejich relativně šťastný život uprostřed toho všeho neštěstí trval co nejdéle. Ale zároveň jsem věděla, že jednou skončí…

Transport do Osvětimi

Bylo jen otázkou času, kdy jeden z jejich kontaktů promluví a prozradí jejich adresu. I přes důmyslné skrýše byli odhaleni úplně všichni. Malé děti se podařilo naštěstí včas dovést do bezpečí. Manželům Janny a Lien se podařilo uniknout je o vlásek. Rodina Brilleslijperových takové štěstí neměla. Obě sestry, jejich rodiče a bratra, čekal transport vlakem do Osvětimi.

Právě zde se osudy obou sester prolnuly s příběhem Anny a Margot Frankovými (také sestrami). Jim se bohužel přežít nepodařilo a konce války se už nedožily.

V Osvětimi se cesty rodiny rozdělily: obě sestry zůstaly spolu, rodiče a bratr byli pravděpodobně zplynováni ihned po příjezdu. I při mučivých podmínkách, které zde sestry zažívaly, neztratily vůli bojovat a žít. Mnohdy se mi tahle vůle zdála být až neskutečná! Svrab, vši rojící se ve střapatých vlasech, vyrážky, tyfus … brutalita dozorců a hlad postupně zabíjely víc a víc lidí. Z jejich mrtvých těl se každý den vršily vysoké hromady…

Jako příznivý braly sestry převoz do Bergen-Belsenu, táboru, kde údajně nebyly spalovny, takže v nich nehrozilo zplynování. Ve skutečnosti zde však panovaly horší podmínky nežli v samotné Osvětimi.

Blížil se závěr roku 1944, osvobození bylo doslova nadosah, ale přesto tak daleko…

Pamatuj: život je k žití!

Sestry z Osvětimi mají strašně zajímavé pozadí: autorka, Roxane van Iperenová, se do vily t´Hooge Nest nastěhovala a teprve poté zjistila, jaká historie se zde psala. Tahle kniha spatřila světlo světa po šesti letech jejího důkladného výzkumu, pátrání v archivech a jiných zdrojích či výpovědích pamětníků. Už jen proto bylo pro mě toto dílo výjimečné.

Tahle kniha se mně vůbec nečetla lehce. Často mně po tvářích tekly slzy a musela jsem si na chvíli při čtení dát pauzu vyplněnou čímkoli, co pro mě bylo optimističtější. Nevím, zda si ještě někdy v budoucnu dokáži stěžovat na to, jak je dnešní doba těžká a nepříznivá. Není. Sestry z Osvětimi a díla jim podobná vám to s jistotou potvrdí.

 

autorka recenze: Andrea Simoglu

Roxane van Iperenová
319 Kč