Angela Marsonsová čekala celých 25 let, než se jí podařilo přesvědčit nakladatele k vydání první knihy. Nakonec první díl detektivní série, Němý křik (2015) zaznamenal fenomenální úspěch: na amazonu se dostal mezi pět nejprodávanějších titulů roku. Od té doby vydala již celkem 10 dílů.

Vaše detektivní série s inspektorkou Kim Stoneovou se u nás těší velké oblibě a každý nový díl se ihned objevuje mezi nejprodávanějšími tituly. A to u nás již vyšlo neuvěřitelných 10 dílů! Na kolik dalších příběhů z této série se ještě můžeme těšit?

Jsem ohromně nadšená z reakcí českých čtenářů na mé knihy. Opravdu Kim Stoneové pootevřeli svá srdce, což je skvělé. V této sérii plánuji ještě hodně příběhů, a vzhledem k tomu, že jsem nedávno podepsala smlouvu na dalších 12 knih, tak tu Kim Stoneová s námi ještě chvíli bude. Počet knih v této sérii se vyšplhá na celkových 28 dílů.

Obdivuhodná je i rychlost Vašeho psaní, počítám správně, že během jednoho roku napíšete přibližně dva díly?

Ano, každý rok napíšu dvě knihy. Zbožňuji to, co dělám, a v mé mysli už klíčí další příběhy o Kim a touží se dostat ven. Jakmile dokončím jeden příběh, hned se chci vrhnout na další a sdílet další z jejích nových dobrodružství.

Prozradíte nám něco o sympatické hlavní hrdince, inspektorce Kim Stoneové, co ještě nevíme?

Kim Stoneová se vyvíjí a roste s každou novou knihou a často ani já nevím, kam mě její cesta zavede. Mohu slíbit, že se nikdy nestane nudnou, vždycky se bude snažit udělat správnou věc a že se bude bít za oběť zločinu.

Odkud čerpáte inspiraci? Jsou Vaše příběhy čistě výplodem fantazie, nebo se zakládají na reálných skutečnostech?

Miluji psaní detektivek, je to moje vášeň. Tu a tam ke mně přichází nápady i náměty příběhů. Tyto nápady si zaznamenávám a pokud mám čas je prozkoumat mezi psaním knih o Kim Stoneové, pak tomu určitě dám šanci. Příběhy o Kim Stoneové se většinou vyvíjejí z tématu, které mě fascinuje a chci ho proto více prozkoumat. Občas zaslechnu nějaký rozhovor , což vyvolá nápad. Rovněž sleduji v televizi opravdové kriminální pořady, to také přiměje můj mozek vytvářet různé možné vyústění pro mé příběhy. Nápady přicházejí odevšad.

Když začínáte psát nový příběh, už víte přesně, jak skončí, nebo vývoj děje ještě v průběhu psaní upravujete?

Když začínám psát nový příběh, moc toho naplánovaného nemám. Mám hrubou představu o tom, jak bych chtěla, aby se příběh vyvíjel, ale to se během psaní mění. Dávám přednost tomu nevědět o příběhu všechno, než začnu psát, a spíše si užívám to, jak se příběh při psaní přirozeně vyvíjí. Jak jednou začnu psát, zjistím, že mám spoustu odlišných představ, a to je moje nejoblíbenější část celého procesu.

Jak jste se dostala k psaní? Vždycky jste se chtěla stát spisovatelkou? Co byste doporučila začínajícím autorům?

Co si pamatuji, chtěla jsem být spisovatelkou. I jako dítě jsem milovala ten proces, kdy se snažíte namalovat obraz slovy. Jako teenager jsem trávila spoustu hodin zaznamenáváním svých pocitů a všeho kolem mě. Pozorovala jsem lidi na ulicích nebo v parku a představovala jsem si, jaké asi jsou jejich příběhy. Ve své hlavě jsem si vymyslela jejich domovy, jejich rodiny a vztahy. Když mi bylo přes dvacet, začala jsem psát povídky a romány a posílala jsem je vydavatelům. Strávila jsem dvacet pět let bojem proti odmítnutí vydavatelů, dokud mi můj britský vydavatel, Bookouture, nedal šanci s knihou Němý křik.

Novým autorům bych doporučila, aby první verzi příběhu nikomu neukazovali. Dovolte příběhu ve vaší hlavě se nejprve na stránkách pořádně rozvinout, než vyhledáte rady a doporučení. Jedna jediná poznámka může ovlivnit a změnit to, jak se ohledně svého příběhu cítíte, takže zůstaňte raději ve vlastním světě, dokud nemáte tu zásadní první verzi napsanou. Také bych chtěla říct, že jakkoliv to bude těžké, prostě vytrvejte, protože nikdy nevíte, co se stane.

Jak zvládáte současnou pandemii? Jak nyní trávíte volný čas, co Vám dělá radost?

Máme velké štěstí, že bydlíme na předměstí, a máme tak mnoho místa k životu a dýchání. Protože jsme velmi ostražité, bylo a stále je těžké nemoci jít ven kdykoli chceme, ale zvládáme to. Nic mě nedělá šťastnější, než trávit čas venku s mou partnerkou a našimi dvěma psy.

Děkujeme za rozhovor, přejeme hodně spokojených čtenářů a především hodně zdraví. Těšíme se na nové knížky od Vás. :-)