Čtenářská recenze: Opičko,netrucuj - Nové pohádky o slušném chování

Recenze Knižní klub | 11. února 2019

Neposedná a nezbedná opice Skořice je zpět a přináší nové pohádky o slušném chování. Setkáte se také s jejími kamarády, dětmi, kterým mají pěkně legrační přezdívky Malina (Ema Jahodová), Tyčka (dlouhán Jirka) a Buchta (Pavel, co moc rád jí). S opicí bude ještě hodně práce, aby se uměla vždy a všude chovat jak se sluší a patří, ale protože je to opice pohádková, umí čarovat a tak s ní děti zažijí spoustu zábavy a nepředvídatelných situací.

Opice Skořice vyskočila z pohádkové knížky rovnou do pokojíčku Emy Jahodové a to rovnou v neděli ráno, když rodiče ještě pěkně spali.

„Já jsem ta opice, opice Skořice, opice skořicová. Takový kožíšek, jako má Skořice, žádná opice nemá.“

Ema pak pozvala opičku na snídani a rodiče se nestačili divit. Skořice si dala tvarohovou buchtu a hned nato spolkla mouchu. Pak udělala opice kouzlo a přípravek na mytí nádobí se roztancoval a zapěnil celou kuchyň. To bylo nadělení. Maminka byla na omdlení a tatínek myslel, že opici přetrhne, protože Skořice nejdřív koná a pak přemýšlí, místo aby to dělala naopak. A tak, když už se večer Ema konečně dostala do postele, sepsala Užitečné poznámky pro Skořici: Ráno je důležité postarat se o osobní hygienu – umýt si zuby, obličej, učesat si vlasy… Lampa na stropě je na svícení, ne na houpání. Po stole ani po kuchyňské lince se neskáče. Při jídle klidně sedíme na židli. Příborem se jí, neboucháme jím do stolu. Když něco chceme, hezky o to poprosíme. Dřív, než něco uděláme, mysleme na to, jak to dopadne. Mysleme na to, jestli náš nápad nenadělá více škody než užitku.

Další den vzala Ema Skořici do školy a hned způsobila pozdvižení, když při hodině přičarovala živého dromedára. To bylo něco! Ještěže byla paní učitelka nad věcí a všechno dokázala obrátit v žert a učební pomůcku zároveň. I tak se Skořice nakonec urazila a utekla do parku, protože jí děti poučovaly, že každému skáče do řeči a že je moula, protože všechno poplete. Pro Skořici z toho vyplynulo: Neurážejme jiné a nebuďme urážliví. Chovejme se k sobě ohleduplně. Neposmívejme se někomu za to, že se dopustil chyby. Mohlo by se vám to vymstít. Není rozumné někomu nadávat…

Se Skořicí se děti rozhodně nenudí, ale rozpustilou opičku je třeba usměrňovat. Spolu s ní se vlastně učí i děti samy, jak se chovat na různých místech při různých situacích, např. na baletním představení, nebo při cestě tramvají. Dostanou se na výstavu, navštíví zubaře a podaří se jim odhalit zloděje v samoobsluze. Dozví se, že sprejerství není žádná frajeřina, ale vandalství a trestný čin, pokud přitom někdo ničí cizí majetek. A že se i v přírodě chováme podle pravidel, to už také není žádná novina. Se Skořicí a jejími bláznivými kousky utíká čas dost rychle a tak jsou tu prázdniny. Skořice se musí vrátit zpátky na obálku knížky, a tak se s vděčností, co všechno jí děti naučily, s nimi rozloučí.

Milý a poučný příběh s hravou opicí Skořicí nenásilně ukazuje, jak se chovat v konkrétních situacích na různých místech, co je správné a co se nehodí, nebo je nevhodné či dokonce zakázané. Líbí se mi, že děti jsou tu vlastně hodné a uvědomělé, a veškerá neplecha se přičítá opici, která jde ale do sebe a dost na sobě pracuje, i když to jde někdy ztuha.

Autor knížky Peter Stoličný je slovenský spisovatel, publicista a scenárista. Žije v Česku, dříve působil jako televizní a divadelní dramaturg, dnes se jako vysokoškolský pedagog specializuje na oblast mediální komunikace. Jeho nejznámějším dílem je pohádka Polepetko (o veselém ale i odvážném popletovi, který nakonec získá ruku krásné princezny). V Čechách vyšly úspěšné Pohádky o dopravních značkách 1 a 2.


Autorkou recenze je Lucie Bednářová.

"