Čtenářská recenze: Ivona Březinová - Ve spárech džungle

Recenze Aneta Adámková | 27. září 2018

Kniha Ve spárech džungle od spisovatelky Ivony Březinové je dobrodružný příběh pro malé a velké čtenáře. Podle mě je to úžasná kniha plná napětí, poučných situací a vtipných okamžiků. Je to o skupině dětí, které si říkají Gang odvážných „Go!. Patří tam Mariana, Jonáš, Tim, dvojčata Alfa a Beta a jejich bratr Hardy. "

Společně s rodiči jeli na dovolenou do Thajska, kde chtěli poznávat přírodu, obyvatele a jiné zvyky. Na svoji cestu džunglí si domluvili průvodce, který jim organizoval celý výlet. První den byl zajímavý tím, že vystřídali několik dopravních prostředků. Jeli autobusem, autem a poté se vezli na slonech a pluli na voru. Ten je dopravil na první určené místo. Byla to osada Karenů. Karenské ženy si pro ně připravily kulturní program.

Všechny zajímalo, proč ženy nosí mosazné obruče na krku. Průvodce Takatén jim to řekl: Je to jejich tradice. Ženy a dívky tak vydělávají peníze pro své rodiny. Byla mezi nimi i mladá dívka Ma Nank s žirafím krkem, kterou Takatén miloval. Ten nechtěl, aby si jeho milá ničila zdraví a život. Jejím snem je studovat ve městě, ale tradice a nedostatek peněz jí to nedovolují. To partu zarazilo a bylo jim ji to líto. Večer odjeli do vedlejší vesnice, kde měli zajištěný nocleh. Alfa večer přemýšlela o Ma Nank a řekla si, že se chce vrátit do osady a dát jí peníze. Svěřila se Betě a ta řekla, že je už pozdě. Alfu to neodradilo, chtěla jít hned. K dvojčatům se přidala i Mariana. Byl v tom ale háček. Jak se dostanou nepozorovaně ven? A nevzbudí se rodiče? Kluci se probudili a nechtěli, aby šly holky samy. Nakonec se na noční výpravu vydali všichni. Jsou přece parta. Šli džunglí, kde se po chvíli ztratili a nastal jejich boj o přežití.

Zůstali bez vody, jídla a ohroženi neznámým zvířectvem. Mě se moc líbilo, že se dokázali napít z láčkovky, což je masožravá květina, která má na konci některých listů úponky zakončené jakousi baňkou s víčkem. Těm nádobám se říká láčky, ve kterých je tekutina, kterou ty kytky vylučujou a chytaj do ní hmyz. Někdy i malé ještěrky, nebo hlodavce. Ta láčka je vlastně past. Takže léčka. Já bych tu lepkavou tekutinu nedokázala ochutnat, protože bych nevěděla, jestli je to pitné. Kdybych ale umírala žízní, tak by mi nic jiného nezbylo. Raději bych se napila, než abych umřela. Potom tam bylo super, že Tim věděl jak získat vodu. A to tak, že našli vydlabaný kmen banánovníku, kde voda vzlíná z kořenů do kmenu. Také si dokázali z bambusových tyčí a banánových listů vytvořit přístřešek. Což mě zaujalo a hned jsem si o tom zjistila vice. Bylo mi jich líto, když na ně pořád lezla kdejaká havěť a pijavice. To musí bolet, když se pijavice přisaje. Raději to ani nechci vědět.

Jak to všechno dopadlo? Našli cestu zpět nebo je našli jejich rodiče? Pro tentokrát to dobře dopadlo. Rodiče je našli a nakonec došli i do osady, kde dali Ma Nank peníze na studium. Což mne velice potěšilo. Jedno poučení z toho ale plyne: Vždy se musíme řídit určitými zásadami nebo pravidly! V džungli jsou to zásady přežití.

Knížka se mi moc líbila. Byla napínavá, vtipná a ještě jsem se dozvěděla spoustu zajimavostí o rostlinách a zvířatech. Ráda bych si přečetla další příběhy party Gangu odvážných „Go!". Také ji doporučuji těm, kteří mají rádi dobrodružství a napětí.

Autorkou recenze a ilustrace je Aneta Adámková, 13 let

"