Márquez opět okouzluje magickým realismem

Nadsázka a fantazie připomínají osud dívky, kterou babička prodává nejdřív ve vesnici, potom cestou do města a v něm pak také, a stále jí připomíná, kolik peněz jí musí vrátit. Vyprávění má Márquezovo kouzlo, které švédští akademici, rozhodující roku 1982 o udělení Nobelovy ceny, ocenili charakteristikou, že v jeho prózách „se neskutečné snoubí s reálným v bohatě komponovaném světě plném imaginace“.Už v první povídce najdou starší manželé, jinak bohatě užívající darů života, padlého anděla. Křídla měl splihlá a plná špíny. Pečlivě ho zavřeli ke slepicím, kam také jinam s „opeřencem“? A postupně ho začali ukazovat se sebevědomím těch, kdo mají doma anděla, i když „padlého“.V poslední době připomínají spisy Márquezovu spíše politickou publicistiku. Dobrodružství Miguela Littína v Chile ukazují jeho názory na Pinochetovu diktaturu, Zpráva o jednom únosu zase vypovídá o bolesti kolumbijské společnosti, o hrůzách boje s narkomafiemi. Povídky neuvěřitelných i tklivých příběhů dají zase ochutnat jeho bytostné literární kvality.