DEJTE SVÉMU ŽIVOTU JEŠTĚ JEDNU ŠANCI

Aktuality a zajímavosti Knižní klub | 13. srpna 2010

Chuck Pahniuk je jeden z mála autorů, kteří dovedou i v dnešní prý rezistentní době šokovat. Míří na hlavu, do srdce, do střev a níž. Chce zasáhnout skutečná tabu a ne ta mediálně milovaná. Je to přesný diagnostik a skrz americkou kulturu rentgenuje i evropské neduhy.


Program pro přeživší – v originále Survivor – napsal Palahniuk po Klubu rváčů, který ho proslavil po celém světě. Neohromuje nekonečným slovníkem. Nerozvíjí a nerozkresluje jednotlivé obrazy působivými slovními asociacemi. Jednoduše pojmenuje a na tom trvá. Jeho romány nejsou vyumělkované. Píše tak, jak myslíme. Nebo lépe řečeno, snaží se najít způsob zápisu, který by při přenosu do slov co nejmíň poztrácel. Proto někdy uskupuje věty na stránce i do neobvyklého grafického uspořádání, hraje si se seskupením slov ve větě. Abychom byli co nejvíc při věci. „Sperma mě nutí pomyslet na sex mě nutí pomyslet na trest mě nutí pomyslet na smrt mě nutí pomyslet na Fertility Hollisovou.“ Takhle je to jednoduché.

STŘEMHLAV K SMRTI
Orientaci knihou usnadňuje číslování, které probíhá pozpátku. Od strany dvěstě dvacet osm až k nule. Ze stránkování se stává odpočítávání. Odpočítávání čeho? V průběhu knihy se začíná zdát, že kromě osobní katastrofy se odpočítává i náš čas. Všechno je ale jenom otázka vnímavosti k metafoře. Knihu bychom správně měli poslouchat – je to záznam z černé stříňky v letadle. Hned na začátku pochopíme, že letadlo padá, ale zároveň se únosce dušuje a ujišťuje, že všechny cestující nechal při mezipřistání vystoupit a pilota vyskočit s padákem. Letí sám a příběh musí vypovědět pěkně rychle, než vypnou postupně čtyři motory.
Záměrná jednoduchost slovníku a let románového času způsobí, že na poměrně malé ploše tohoto kratšího románu se uděje šílené množství věcí a celý svět se promění ve svůj vlastní škleb. Tender Branson do záznamu odvypráví, jak se narodil v komunitě církve Kréda v Nebrasce, kde ho poslali na práci do vnějšího světa a jako výbavu mu starší bratr dal spoustu poučení. Všeprostupující manipulace, ze které vzešel Tender, má venku pouze jinou podobu. I tam musí být podrobený. Nejprve v práci, později se stává mediálním výrobkem v moci agenta, který ho prodává jako posledního přeživšího po hromadné sebevraždě Krédistů. A zpracování Tendera je tak dokonalé, že prostupuje duši i tělo – v tom je asi vnější svět pokročilejší. Všemožnými chemikáliemi, steroidy a silikony si předělá člověka. Napustí mu tím tělo, ve kterém se zákonitě zkazí duše jako obsah jedovaté konzervy.

KÉŽ SPOLEHLIVĚ SLOUŽÍŠ PO CELÝ ŽIVOT
Agent má spoustu skvělých nápadů jak svůj artikl co nejlépe zpeněžit. Třeba díky Modlitební knize pro všední den. Tam je možné nalistovat i jistě velmi oblíbenou a praktickou prosbičku: „Ach věčný a slitovný Bože, nikdo tě nikdy nezbožňoval tak, jako já, dáš-li mi dnes místo, kde bych zaparkoval. Neboť ty jsi poskytovatel. A ty jsi zdroj.“ Že jsou to všechno podobenství o současné společnosti, je pořád zřetelnější. Tender Branson byl vychovaný k dokonalému otroctví a čtenář s napětím sleduje jeho souboj s tímto předurčením. Dokonalé plánování, zajišťované pouze různými veliteli, je nejpříjemnější věc na světě. I když nějaké malé vzpoury se přeci jen najdou. Například vyvěšení telefonního čísla po městě s nabídkou „Dejte svému životu ještě jednu šanci.“ Po zavolání pak Tender neváhá a s jistotou radí každému bez rozdílu: „Zabij se.“ Tady také podle Palahniuka leží i odpověď na otázku po možnosti úniku z různých podob otroctví.

zdroj: 26.4.2010 Nový prostor str. 24 Kultura - literatura