Na cesty s lonely planet

Jeden píše o největším městě na Peloponéském poloostrově a druhém největším přístavu v zemi. Ten druhý o majiteli rodinného penzionu Radju Minkovovi, který jako zkušený turista pořádá organizované výlety a pikniky a který svým hostům poskytuje rady ohledně okolních cest.Ten rozdíl je cítit. Jako byste se rozhodovali, zda zajít na dort do pražské kavárny Slavie, nebo do „bezejmenného“ zastrčeného podniku třeba na Vinohradech. Ta první je slavná, elegantní a plná cizinců, druhá už trochu omšelá, ale se servírkou, která vás zná jménem, a s místními u stolků. Obě ale mají své hosty, kteří na ně nedají dopustit. Průvodců v regálech knihkupectví jsou desítky typů. Luxusní i obyčejné, čtivé i nudné, obecně povrchní i detailně konkrétní. Pro individuální cestovatele s batůžkem i klasiky se zájezdem od cestovní kanceláře. Zaměřené na historii a umění, památky, restaurace a všemožné úrovně ubytování. Přinášíme rady, jak se v takovém množství vyznat. Výběr správného průvodce totiž může být pro vaši dovolenou zásadní. S těmi špatnými se budete nudit, protože vám spoustu zábavných míst a akcí zamlčí. Můžete kvůli nim bloudit, protože postrádají aktuální dopravní spojení. Utratíte s nimi hodně peněz, jelikož znají jen luxusní restaurace a hotely.S opravdu dobrým průvodcem se do vybrané země můžete zamilovat dřív, než se v ní octnete. Jsou psané s láskou, citem pro jedinečnost míst a jejich obyvatel. Jsou férové, protože vás za každou cenu neženou do míst, kde nic není. Když je některé město ošklivé, klidně to přiznají. Nenechají vás ve štychu, poněvadž i v odlehlých krajích znají lidi, u kterých přespat, a poradí, kde ráno servírují čerstvé pečivo.Na příkladech Španělska, Chorvatska, Řecka a Nizozemska vám ukážeme, které turistické průvodce jsou užitečné a které k ničemu (strany 8–15). Znalci jednotlivých zemí, kteří navíc pracují v cestovním ruchu, všechny průvodce detailně prozkoumali. Z většiny knižních průvodců těchto zemí, které jsou u nás v češtině k dostání, vyhodnotili ty nejlepší a u všech upozornili na jejich přednosti, slabiny i naprosté nesmysly.

Dobrodruzi volí „elpíčko“
Jak se orientovat při nákupu průvodců, závisí na způsobu, jakým cestujete. Tedy zda s cestovní kanceláří, nebo na vlastní pěst. Pokud si cestu organizujete sami a jedete do nějaké vzdálenější destinace, bude vaše volba asi jasná. Populární australská řada průvodců Lonely Planet (LP) je jakousi biblí pro individuální cestovatele. Je nejznámější a má nejširší nabídku. Základní řada „elpíček“ je v angličtině, ale množství titulů z této edice vychází už několik let také v českých mutacích.Průvodce Lonely Planet už posloužily milionům nezávislých cestovatelů, a ač jsou jejich zkušenosti v drtivé většině pozitivní, i u této renomované firmy se vyplatí obezřetnost.„V kapitolce o levném ubytování v Jerevanu jsou přehozena čísla adresy na byt, kde lze údajně sehnat levné ubytování v soukromí. Na základě těchto informací jsme jej vypátrali. Jeho obyvatelé nám ale s úsměvem sdělili, že jde o omyl a nejsme první, kdo u nich zvoní s batohem na zádech a žádá nocleh. Správný byt se nachází na opačném konci dlouhé ulice,“ poukazuje na jednu z chyb v průvodci Lonely Planet po Kavkaze cestovatel Zdeněk Micka. (O dalších přehmatech čtěte v rámečku Omyly Lonely Planet na straně 6).Konkurentem Lonely Planet jsou průvodce Rough Guide, z nichž celá řada rovněž vychází v českém jazyce (nakladatelství Jota). Další podobně zaměřenou edici představuje britský Bradt. V češtině ale zatím vyšlo (nakladatelství Jota) jen pár titulů, například Ukrajina, Černá Hora nebo Venezuela.

Jak Lonely Planet, tak Rough Guide kladou velký důraz na praktické informace, týkající se hlavně ubytování, stravování, dopravy a cen vstupného. Oceníte je tak hlavně v turisticky méně navštěvovaných zemích a oblastech. Tak třeba v mnoha regionech Arménie nebo Gruzie, kde je prakticky jedinou možností noclehu (kromě toho *** pod noční oblohou) ubytování v soukromí (většinou neoznačené), vám takové průvodce cestování hodně usnadní. Méně se už z nich dozvíte o historii dané oblasti, také popis památek bývá stručnější. Obsahují jen málo fotografií a pouze černobílé plánky.Tyto nedostatky ovšem například průvodce Rough Guide do jisté míry vyvažují závěrečnou částí Souvislosti, obsahující slušně obsáhlé kapitoly o historii země, životním prostředí a přírodě, kultuře nebo jazyku. Jednotlivé svazky se mohou kvalitou i zaměřením dost lišit, neboť výrazně odrážejí osobnosti svých autorů.

Nabídka pro „pohodlné“ je širší
Jedete-li na dovolenou s cestovní kanceláří nebo máte-li dopředu zařízené alespoň ubytování a dopravu, je lepší sáhnout po některé z následujících řad průvodců.Luxusní segment cestovní literatury zastupuje vydavatelství Dorling Kindersley, jehož tituly vycházejí v Česku pod názvem Ikar – Společník cestovatele. Tato řada průvodců je tištěna na křídovém papíře a obsahuje mnoho fotografií, plánků a například i podrobné řezy památkami. Nevýhodou je vyšší cena.Další možností jsou tituly vydavatelství Baedeker. Na rozdíl od Dorling Kindersley jsou informace v Baedekerech řazeny abecedně, nikoli podle oblastí; výhodou je vložená rozkládací mapa. Do češtiny je bohužel zatím přeloženo pouze několik titulů (mimo jiné Francie, Egypt nebo Kréta).Další řadu luxusně vybavených průvodců tištěných na křídovém papíře představuje edice National Geographic. Už fakt, že vydavatelem je světoznámá vědecká společnost National Geographic Society, automaticky zaručuje kvalitu. V těchto průvodcích naleznete poměrně málo praktických rad, ale o to víc popisu přírodních a kulturněhistorických zajímavostí. Podobně jako v případě Baedekeru je zatím do češtiny přeloženo jen několik nejzajímavějších titulů, mezi nimi třeba Portugalsko, Čína, Kanada, Barcelona, Londýn nebo Řím.

Co se vejde do kapsy
Spokojíte-li se se stručnějším popisem navštívených míst, poohlédněte se po edičních řadách vydavatelství Marco Polo, Berlitz, Nelles, Merian nebo Freytag&Berndt.; Posledně jmenovaná firma je jednou z mála, která vydává původní české průvodce psané tuzemskými autory.I když jsou tyto průvodce stručnější než třeba National Geographic nebo Rough Guide, neznamená to, že jsou automaticky horší. Jsou jiné. Když budete řekněme v Paříži nebo Londýně na čtrnáct dní, moc vám neposlouží. Dřív nebo později ty hlavní, „povinné“ památky projdete a další už tyto kapesní bedekry nenabídnou.Zastavíte-li se ale ve městech na Seině a Temži prvně v životě na prodloužený víkend, tak například útlý průvodce s rozkládacími mapami Gallimard od Computer Pressu vás rychle a srozumitelně nasměruje k tomu „nej“. Je přehledný, plný fotografií a šikovných plánků čtvrtí, nechybějí tipy na vyzkoušené restaurace, kavárny nebo bary: luxusní v centru i svérázné na okraji měst.

8.7.2009 IN magazín str. 4 Téma

"