Ondřej Suchý on-line odpovídal čtenářům Deníku

Dobrý den, napsal jste moc pěknou knížku Aluminiový klíček Felixe Holzmanna. Podle mě nám tu dnes komik jeho typu a formátu chybí. Souhlasil byste s tím? Nebo vidíte nějaké jeho pokračovatele?

Podlemě- máte pravdu! Pokračovatele komiků typu Holzmanna, Menšíka, Štercla, Štuchala (nemluvě o velikánech Burian, Werich, Nový) jsem v minulosti vnímal např. v Sobotovi, Dvořákovi J. i V., Mládkovi, Nárožném, Polívkovi, Lábusovi, dnes např. v členech divadla Sklep - jenomže to už nejsou vůbec žádní mladíci!Akdyby seměněkdo zeptal, kdo je jako komik výrazný talent už ve svých řekněme pětadvaceti letech - musímpopravdě odpovědět: Nevím.

Četla jsem vaši knížku o Burianovi, ale nikde ji nemohu sehnat. Píšete skvěle. Mimochodem, máte pěkné jméno, které se mi líbilo, a pojmenovala jsem tak svého syna.

Po knížce o Burianovi se zkuste poptat dnes už spíš v antikvariátech, a za to jméno jsem rodičům moc vděčný, v době kdy mi ho dali, to nebylo jméno běžné a mně se také líbí.

Všechno, co děláte, je zajímavé a krásné, ale nevím nic o vašem soukromí. Prozraďte z něj něco… (manželka, děti, bydlení?)

Stručně řečeno: Manželka (třetí) Johana je skvělá, zanedlouho budeme spolu 30 let. Synek vlastní Marek - synek vyženěný Michael - dítka „adoptovaná na dálku“ v Indii - chlapec Santosh a holčička Marienadas. VPraze se zdržujeme se ženou minimálně a odděleně (jeden vždy musí doma v Šemanovicích u Kokořína hlídat pražského krysaříka Lupina). Jinak milujeme kokořínskou samotu, ze které ovšem pravidelně vyrážíme jednou do roka za teplem - buď do Řecka (Leptokarie), anebo do Maďarska (lázně Györ, letos poprvé Bük).

V Šemanovicích jste měl kulturní centrum Nostalgická myš. Zajímalo by mě, zda ještě funguje.

Kulturní, či spíše společenské minicentrum Nostalgická myš nebylo nikdy moje, jen jsem do něj zapůjčil různé rekvizity, šlitrovské piáno, bratrovu basu z Reduty atp. Tři roky bylo zavřeno, nyní ale už funguje, ovšem momentálně jen o víkendech. Já tam jednou měsíčně pořizuji veřejné rozhlasové nahrávky, ale to je dnes už tak všechno. Bývaly časy, kdy zde pravidelně točila i Česká televize a kdy i dalších akcí bylo víc.

Který z hostů v šemanovickém muzeu zábavy vás nejvíce překvapil v kladném i záporném slova smyslu?

Dva lidé, kterých jsem se zprvu bál,měpřekvapili svou vstřícností a skvělými odpověďmi na otázky: prof. Milan Knížák a Jan Kraus. Ve vysloveně záporném slova smyslu měvlastně nepřekvapil nikdo.

Pane Suchý, léta píšete o hercích a zpěvácích - s kým z těch, které už jste nezažil, byste se rád setkal, kdybyste měl tu možnost?

S Vlastou Burianem. Přestože jsem teoreticky měl možnost se s ním setkat (zemřel, když mi bylo 16). Jenomže v šestnácti jsem měl tolik jiných zájmů, že to holt nevyšlo. Využívám ještě možnosti v rámci této odpovědi poděkovat všem čtenářům Deníku, kteřímě v on-line rozhovoru oslovili: Všichni jste mi udělali radost, nikdoměnezarmoutil, všem moc a moc děkuji a všem také přeji krásný nejen dnešní den, ale i dny příští!Atěším se zase někdy na shledanou anebo „na sepsanou“!

"