Když se narodíte do dokonalého světa

Alexandra Pflimpflová přeložila úspěšný román Jeana-Paula Duboise Život po francouzsku.

LN Jean-Paul Dubois má dlouholetou praxi novináře. Je to třeba hlavní důvod, proč se liší od současných francouzských autorů, kupř. nového nového románu?

Nevím, jestli je to hlavní důvod, ale když Dubois jako novinář, mj. dlouholetý zpravodaj týdeníku Le Nouvel Observateur v USA, komentoval současný obraz světa, je přirozené, že se mu podobný postoj vnucuje" i do fiktivního příběhu. Život po francouzsku je nejspíš přímo ukázkovým příkladem toho, kdy osud hrdiny a jeho myšlení je těsně provázáno (ať už negativně, či pozitivně) se směřováním společnosti. Nejde však o román politický; Dubois je založením - i vzděláním - především sociolog. Je pak logické, že nic z toho, co charakterizuje nový nový román, ať už jde o pohrdání psychologií a vžitými románovými postupy, šifrování výpovědi, nebo formální experimenty, u něho nenajdete.

Hlavní postava románu Paul Blick je stejně starý jako autor a rovněž žije v Toulouse. Do jaké míry je tedy možno mluvit o autobiografickém příběhu?

Abych nemluvila za autora, použiju jako on citát ze Sartrových Slov: "Řekněme, že se zřejmě podobám tomu ,člověku složenému ze všech lidí, který má cenu jich všech a jehož cenu má kdokoli.'" Nemyslím, že je třeba hledat styčné body v životě literární postavy, novináře a fotografa Paula Blicka, a novináře a spisovatele Duboise. Rozhodující je životní pocit obou, jejich zklamání z toho, že "se narodili do téměř dokonalého světa, do zklidněné doby, a zanechávají to místo v mnohem horším stavu, než jak ho tenkrát před půl stoletím shledali".

Vydal už Jean-Paul Dubois od úspěchu Života po francouzsku další knihu?

V současné době posuzujeme jeho nejnovější román či spíš novelu Vy žertujete, pane Tannere. Jde o příběh muže, opět Toulousana, který si při renovaci zděděného zchátralého domu prožil pravé peklo s výkvětem neschopných řemeslníků. Na první pohled je to opět Dubois, autor, který si nedělá velké literární ambice, nestaví se do bůhvíjaké umělecké pózy. Zdá se, že to bude komornější a "odlehčenější" text, který bude hrát ještě víc na strunu černého humoru.

"